23. Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů.
24. Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si:
25. „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“
26. Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret
27. k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie.
28. Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“
29. Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela.
30. Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!
31. Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
32. Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.
33. Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“
34. „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“
35. „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.
36. A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci.
37. U Boha přece není nic nemožné.“
38. Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.
39. V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.