42. Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal.
43. Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet!
44. Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.
45. Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi.
46. Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte?
47. Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha.“
48. Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi posedlý Samaritán?“
49. „Nejsem posedlý,“ odpověděl Ježíš. „Jen ctím svého Otce, ale vy mnou pohrdáte.
50. Já však nehledám svoji slávu; je tu někdo jiný, který ji hledá a soudí.
51. Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“
52. „Teď víme jistě, že jsi posedlý!“ řekli mu Židé. „Abraham zemřel, stejně tak proroci, a ty říkáš: ‚Kdokoli zachová mé slovo, navěky nezakusí smrt.‘
53. Jsi snad větší než náš otec Abraham? Ten zemřel! I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?“
54. Ježíš odpověděl: „Chválím-li sám sebe, má chvála nic neznamená. Ten, kdo mě chválí, je můj Otec, kterého vy nazýváte svým Bohem,
55. ale neznáte ho. Já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo.
56. Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se.“
57. „Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ řekli mu na to Židé.