37. Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, protože mé slovo u vás nemá místo.
38. Já mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy zase děláte, co jste slyšeli od svého otce.“
39. „Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu. „Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy skutky.
40. Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal.
41. Vy děláte skutky svého otce.“ „My jsme se nenarodili ze smilstva,“ odpověděli. „Máme jednoho Otce, Boha!“
42. Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to on mě poslal.
43. Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet!
44. Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.
45. Ale protože já říkám pravdu, nevěříte mi.
46. Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte?
47. Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste z Boha.“
48. Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi posedlý Samaritán?“
49. „Nejsem posedlý,“ odpověděl Ježíš. „Jen ctím svého Otce, ale vy mnou pohrdáte.
50. Já však nehledám svoji slávu; je tu někdo jiný, který ji hledá a soudí.
51. Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“
52. „Teď víme jistě, že jsi posedlý!“ řekli mu Židé. „Abraham zemřel, stejně tak proroci, a ty říkáš: ‚Kdokoli zachová mé slovo, navěky nezakusí smrt.‘
53. Jsi snad větší než náš otec Abraham? Ten zemřel! I proroci zemřeli! Koho ze sebe děláš?“
54. Ježíš odpověděl: „Chválím-li sám sebe, má chvála nic neznamená. Ten, kdo mě chválí, je můj Otec, kterého vy nazýváte svým Bohem,