1. Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero
2. a šel za ním veliký zástup, protože viděli zázraky, které konal na nemocných.
3. Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky.
4. Blížily se židovské svátky Velikonoc.
5. Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“
6. (To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)
7. Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů, aby se na každého dostalo aspoň trochu!“
8. Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:
9. „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“
10. Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů.
11. Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli.
12. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“
13. Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.
14. Když lidé viděli, jaký zázrak udělal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“
15. Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu.
16. Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru,
17. nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel.
18. Jezero se začalo vzdouvat silným větrem.
19. Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů, spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se,
20. ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“
21. Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.
22. Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami.
23. (Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.)
24. Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.
25. Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“
26. Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni.
27. Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“
28. „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.
29. Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
30. „Jaký zázrak uděláš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš?
31. Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“
32. Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe.
33. Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“
34. „Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.
35. Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.
36. Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte.
37. Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.
38. Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.
39. A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den.
40. Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“
41. Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“
42. Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“
43. „Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš.
44. „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den.
45. V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně.
46. Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.
47. Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život.
48. Já jsem chléb života.
49. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.
50. Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel.
51. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“
52. Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“
53. Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život.
54. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den.
55. Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj.
56. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
57. Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.
58. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
59. Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.
60. Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“
61. Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží?
62. A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?
63. Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život.
64. Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.)
65. Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“
66. Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.
67. „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.
68. „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života
69. a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“
70. „Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“
71. A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.