27. a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka.
28. Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas
29. a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.
30. Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.
31. Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé.
32. Svědčí však o mně někdo jiný a vím, že jeho svědectví o mně je pravdivé.
33. Poslali jste k Janovi a ten vydal svědectví pravdě.
34. Já ovšem nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám pro vaši záchranu.
35. On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas.
36. Mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec.
37. A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli jeho tvář.
38. Jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, kterého on poslal.
39. Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně.
40. Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život.
41. Nepřijímám chválu od lidí,
42. ale poznal jsem, že v sobě nemáte Boží lásku.
43. Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete.
44. Jak byste vůbec mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha, nehledáte.
45. Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte.
46. Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.