26. „To jsem já,“ řekl jí Ježíš; „ten, kdo s tebou mluví!“
27. Vtom přišli jeho učedníci. Překvapilo je, že mluví se ženou, ale žádný neřekl: „Co jí chceš?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“
28. Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:
29. „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?“
30. Vyšli tedy z města a šli k němu.
31. Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“
32. On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“
33. Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“
34. „Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo.
35. Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce? Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke žni!
36. Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec.
37. V tom je pravdivé to rčení, že ‚jeden rozsívá a jiný žne‘.