11. Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu
12. a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou.
13. „Proč pláčeš, ženo?“ zeptali se jí. „Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.
14. Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on).
15. „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty, řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“
16. „Marie!“ řekl jí Ježíš. Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).
17. „Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“
18. Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl.
19. Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“
20. Po těch slovech jim ukázal své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána.
21. „Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“
22. Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.