19. Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení.
20. Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají.
21. Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“
22. Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře: „Takhle se odpovídá veleknězi?“
23. „Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli ne, tak proč mě biješ?“
24. Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi.
25. Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: „Nepatříš snad k jeho učedníkům?“ „Nepatřím,“ zapřel Petr.
26. Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na to řekl: „Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?“
27. Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout.
28. Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo. Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka,
29. a tak Pilát vyšel k nim. „Z čeho tohoto muže viníte?“ ptal se.
30. „Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě,“ odpověděli.
31. „Nechte si ho,“ řekl jim Pilát. „Suďte ho podle vlastního zákona.“ „My nesmíme nikoho popravit,“ odpověděli židovští představení.
32. (Tak se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.)
33. Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“ zeptal se ho.
34. Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“
35. „Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co jsi udělal?“
36. „Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“
37. „Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát. „Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“