20. Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“
21. Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“
22. Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.
23. Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.
24. Tam ho obstoupili Židé se slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“
25. „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví.
26. Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí.
27. Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.
28. Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve.
29. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce.
30. Já a Otec jsme jedno.“
31. Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali.
32. Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?“
33. „Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“
34. Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ‚Řekl jsem: Jste bohové‘?
35. Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být zrušeno –