12. Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno.
13. Takoví nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
14. To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
15. Jan o něm vydával svědectví a volal: „Toto je ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.“
16. Z jeho plnosti jsme všichni přijali, a sice milost za milost.
17. Zákon byl vydán skrze Mojžíše, milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše.
18. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil.
19. Toto je Janovo svědectví, když židovští představení poslali z Jeruzaléma kněze a levity s otázkou: „Kdo jsi?“
20. Neodmítl jim přímou odpověď. „Já nejsem Mesiáš,“ prohlásil.
21. „Kdo tedy jsi?“ zeptali se ho. „Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“
22. Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?“
23. Odpověděl jim slovy proroka Izaiáše: „Jsem ‚hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“
24. Ti vyslanci patřili k farizeům.
25. Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“
26. „Já křtím vodou,“ odpověděl Jan, „ale mezi vámi už povstal někdo, koho neznáte.
27. To je ten, který přichází po mně. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek sandálu.“
28. Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.
29. Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!
30. To je ten, o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já.