11. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
12. Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno.
13. Takoví nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
14. To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
15. Jan o něm vydával svědectví a volal: „Toto je ten, o němž jsem řekl: Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.“
16. Z jeho plnosti jsme všichni přijali, a sice milost za milost.
17. Zákon byl vydán skrze Mojžíše, milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše.
18. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil.
19. Toto je Janovo svědectví, když židovští představení poslali z Jeruzaléma kněze a levity s otázkou: „Kdo jsi?“
20. Neodmítl jim přímou odpověď. „Já nejsem Mesiáš,“ prohlásil.
21. „Kdo tedy jsi?“ zeptali se ho. „Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“
22. Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali. Co o sobě říkáš?“
23. Odpověděl jim slovy proroka Izaiáše: „Jsem ‚hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“
24. Ti vyslanci patřili k farizeům.
25. Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“