14. ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého vědomí, aby tvůj dobrý skutek nebyl vynucený, ale dobrovolný.
15. Snad proto ti byl načas vzdálen, abys ho přijal navždy –
16. ne již jako otroka, ale jako někoho, kdo je více než otrok, a sice milovaný bratr. Je mi obzvlášť drahý, a čím spíše tobě, ať už v lidském smyslu nebo v Pánu.
17. Máš-li mě za společníka, přijmi ho jako mne.
18. Pokud ti způsobil nějakou škodu nebo něco dluží, přičti to mně.
19. TOTO PÍŠU JÁ PAVEL SVOU VLASTNÍ RUKOU: JÁ TO ZAPLATÍM! Snad ti nemusím připomínat, že mi dlužíš i sám sebe.
20. Nuže, bratře, ať z tebe mám v Pánu užitek i já; potěš mé srdce v Pánu.