1. Víme, že až ten pozemský stan, v němž přebýváme, bude stržen, máme od Boha věčné stavení v nebi, příbytek, jenž nebyl vytvořen rukama.
2. Proto, dokud jsme v tomto stanu, sténáme touhou ocitnout se už v našem nebeském příbytku –
3. až jej totiž oblečeme, nezůstaneme nazí.
4. Dokud jsme v tomto stanu, sténáme tíhou, protože nechceme být svlečení, ale oblečení, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.
5. Vždyť právě proto nás Bůh stvořil a dal nám Ducha jako záruku!
6. Proto stále chováme smělou důvěru, i když víme, že dokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána.
7. Žijeme totiž vírou, a ne viděním.
8. S touto smělou důvěrou rádi své tělo opustíme, abychom byli doma u Pána.