2. Kdo mluví v jazycích, nemluví totiž k lidem, ale k Bohu. Je puzen Duchem, ale nikdo mu nerozumí; co říká, zůstává tajemstvím.
3. Ten, kdo prorokuje, však mluví k lidem, aby je posílil, povzbudil a potěšil.
4. Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe, ale kdo prorokuje, posiluje církev.
5. Chtěl bych, abyste všichni mluvili v jazycích, ale ještě více, abyste prorokovali. Proroctví je totiž cennější než mluvení v jazycích, ledaže by je někdo vykládal pro posílení církve.
6. Co kdybych k vám, bratři, přišel a mluvil v jazycích? K čemu vám budu, pokud vám neřeknu nějaké zjevení, poznání, proroctví či učení?
7. Podobné je to s neživými hudebními nástroji, jako je flétna nebo lyra: pokud nevydají jasné tóny, jak má kdo poznat, co se hraje?
8. A pokud polnice vydá nezřetelný zvuk, kdo se bude chystat do boje?
9. Stejné je to s vámi: nevydá-li váš jazyk srozumitelné slovo, jak má kdo poznat, co se říká? Vždyť budete mluvit do větru!
10. Na světě je koneckonců tolik různých řečí a žádná z nich není beze smyslu.
11. Mluví-li však někdo řečí, které nerozumím, zůstaneme jeden druhému cizincem.
12. Stejné je to s vámi. Když jste tedy tak horliví po duchovních darech, snažte se v nich vyrůst pro posílení církve.
13. Kdo mluví v jazycích, ať se proto modlí, aby je mohl vykládat.
14. Když se totiž modlím v jazycích, modlí se můj duch, ale má mysl zahálí.
15. Co s tím? Ano, budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí. Budu zpívat duchem, ale budu zpívat i myslí.