13. Posuďte sami: je vhodné, aby se žena modlila k Bohu nezahalená?
14. Copak vás neučí sama přirozenost, že pro muže jsou dlouhé vlasy ostudou?
15. Pro ženu jsou však dlouhé vlasy slávou; jsou jí totiž dány jako pokrývka.
16. Pokud se o tom někdo chce hádat, my to ve zvyku nemáme a církve Boží také ne.
17. Když už jsem u napomínání, nemohu vás pochválit za to, že vaše shromáždění jsou spíše ke škodě než k užitku.
18. Především se doslýchám, že když se scházíte v církvi, máte mezi sebou roztržky, a skoro tomu věřím.
19. Musí totiž mezi vámi být i rozdělení, aby se ukázalo, kteří z vás jsou spolehliví.
20. To, co probíhá na vašich shromážděních, není žádná večeře Páně.
21. Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil.
22. Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!
23. Předal jsem vám to, co jsem sám přijal od Pána: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
24. vzdal díky a lámal se slovy: „Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“
25. Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi. Kdykoli z něj pijete, čiňte to na mou památku.“
26. Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.
27. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi.
28. Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu.
29. Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení.
30. To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají.
31. Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni.
32. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni se světem.