9. Nedělal v tom žádný rozdíl mezi rozeným židem a pohanem – očistil i jejich srdce vírou.
10. Proč chcete být moudřejší než sám Bůh a předělávat je na židy? Vždyť je to zbytečné břemeno, které jsme my ani naši předkové nemohli unést.
11. I my jsme uvěřili, že nebudeme zachráněni pro svoje židovství, ale pro lásku Pána Ježíše Krista. A v tom jsou nám plně rovni.“
12. Po tomto projevu celé shromáždění ztichlo a vyslechlo zprávu Barnabáše a Pavla o tom, jaké divy a nadpřirozené věci konal Bůh jejich prostřednictvím mezi pohany.
13. Když skončili, ujal se slova Jakub: „Bratři, chtěl bych něco říci.
14. Slyšeli jsme Šimonovu zkušenost: sám Bůh to byl, kdo poprvé promluvil k pohanům a přijal je mezi svůj lid.
15. To plně souhlasí se slovy proroka:
16. ‚Vrátím se a obnovím svůj příbytek,který je v rozvalinách,znovu budu bydlet s vámi.
17. Potom mne naleznou i pohané,kterým budete hlásat moje jméno.‘To říká Bůh,
18. který nyní koná,co slíbil už před věky.
19. Nenakládejte tedy na pohany, kteří uvěřili v Boha, zbytečná břemena.
20. Napišme jim, aby zachovávali jen základní pravidla: ať se vyhýbají všemu, co souvisí s modloslužbou, mravní nezřízeností, a ať nejedí maso s krví ani samotnou krev.