14. Spoutaný vězeň bude rychle uvolněn, nezemře v jámě a nebude mít nedostatek chleba.
15. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který vzdouvá moře, až jeho vlny burácejí -- jeho jméno je Hospodin zástupů:
16. Svá slova jsem vložil do tvých úst a přikryl jsem tě stínem své ruky, abys sázel nebesa a založil zemi a řekl Sijónu: Ty jsi můj lid.
17. Probuď se, probuď, povstaň dcero Jeruzaléma, která jsi vypila z Hospodinovy ruky kalich jeho zloby, do dna jsi vypila kalich závrati.
18. Není, kdo by ji opatrně vedl, ze všech dětí, které porodila; není, kdo by ji držel za ruku, ze všech synů, které vychovala.
19. Tyto dvě rány tě potkaly, kdo ti projeví účast? Zkáza a pohroma, hlad a meč. Kdo tě potěší?
20. Tvoji synové leží bezvládně na všech nárožích jako divoká ovce v síti; jsou nasyceni Hospodinovou zlobou, napomenutím tvého Boha.
21. Proto nyní slyš toto, zkroušená a opilá, ale ne vínem!
22. Toto praví tvůj Panovník Hospodin, tvůj Bůh, který vede při svého lidu: Hle, beru z tvé ruky kalich závrati, kalich své zloby; už ho nebudeš více pít.
23. Vložím ho do ruky těm, kdo tě skličovali, kteří říkali tvé duši: Sehni se, ať přejdeme. A pokládala jsi svá záda jako zemi, jako ulici pro ty, kdo procházeli.