1. Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2. Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3. U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4. Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5. Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6. Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7. Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8. Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9. Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10. Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11. Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12. Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.