1. Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
2. Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
3. A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
4. I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
5. A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
6. Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
7. Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
8. Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.