1. Tak skončil Davidův rozhovor se Saulem. Jonatan tehdy celou duší přilnul k duši Davidově a zamiloval si ho jako sebe sama.
2. Toho dne Saul přijal Davida k sobě do služby a už ho nepouštěl domů k otci.
3. Jonatan s Davidem uzavřel smlouvu, neboť ho miloval jako sebe sama.
4. Svlékl si plášť, který nosil, a dal ho Davidovi; rovněž tak svou výstroj, svůj meč, luk i opasek.
5. David se vydával, kamkoli ho Saul posílal, a na všech taženích si vedl úspěšně. Saul ho proto jmenoval velitelem bojovníků. V celém vojsku i mezi Saulovými dvořany se těšil oblibě.
6. Když se poté, co David zabil Filištína, vojáci vraceli z boje, ženy ze všech izraelských měst vyšly králi Saulovi naproti se zpěvem a tancem. Vesele hrály na tamburíny a drnkačky
7. a při tanci prozpěvovaly: „Saul pobil své tisíce, David desetkrát více!“
8. Saula to velmi rozzlobilo, ten popěvek se mu vůbec nelíbil. Říkal si: „Davidovi přiznali desetkrát více, a mně jen tisíce. Aby mu tak ještě dali království!“
9. Od toho dne Saul hleděl na Davida už vždycky podezíravě.
10. Druhý den se Saula zmocnil zlý duch od Boha, takže doma blouznil v prorockém vytržení. David hrál tak jako vždycky, ale Saul vzal kopí
11. a mrštil ho po něm. Napadlo ho totiž: „Přibodnu Davida ke zdi!“ David mu ale dvakrát uhnul.
12. Saul se Davida začal bát, protože s ním byl Hospodin, kdežto od Saula se odvrátil.
13. Aby se ho zbavil, jmenoval ho velitelem nad tisíci, takže táhl v čele vojska do boje i zpět.
14. David si ale na všech taženích vedl úspěšně a Hospodin byl s ním.
15. Když Saul viděl, jak úspěšně si vede, měl z něj hrůzu.
16. Všichni v Izraeli i v Judovi ale Davida milovali, protože v jejich čele táhl do boje i zpět.
17. Saul jednou Davidovi řekl: „Tady je má starší dcera Merab, dám ti ji za ženu. Jen buď mým vojevůdcem a veď Hospodinovy boje.“ (Saul si totiž říkal: Ať nepadne mou rukou, ale rukou Filištínů.)
18. David na to Saulovi odpověděl: „Kdo jsem já a jaký mám původ – co je můj otcovský rod v Izraeli, abych se měl stát královým zetěm?“